Domobrana (Landsturm) dle původního nařízení v míru neměla mít žádné závazky (ať už ve cvičení nebo ve zbrani) ani ohlašovací povinnost. Po dokončení organizace zemské obrany (Landwehr - zeměbrana) a jejího začlenění jako druhého c. k. stálého vojska, bylo přikročeno k tužší organizaci domobrany. Všichni příslušníci domobrany byli povinni se každoročně přihlásit v místě pobytu u obecního úřadu

Okamžikem mobilizace byli kromě mužů z ročníků 1882-1891, kteří si v letech 1903-1913 odbyli prezenční službu, povoláni i všichni záložníci, aby doplnili mírové početní stavy jednotek na stavy válečné. Navíc byli povoláni vycvičení domobranci I. výzvy, tedy muži ročníků 1877-1882, kteří už byli (po odbytí prezenční služby v letech 1897-1904) ve svých 34 letech vyřazeni ze zálohy svých jednotek. V pásmu armádních sborů sousedících s Ruskem, Rumunskem, Srbskem a Itálií byli povoláni i vycvičení domobranci II. výzvy, tedy ročníky 1872-1876 (na našem území se o týkalo oblasti I. armádního sboru). Z těch byly sestaveny domobranecké jednotky (ty v míru neexistovaly). Armáda v tomto složení během několika dnů po mobilizaci vytáhla do pole.

Branci z řad našeho rodu byli na základě regionálního principu odváděni k 13. pěšímu pluku se sídlem v Olomouci a proto se vpodstatě všichni sešli ve stejných jednotkéch. Doplňovací obvod pro dva prapory (bataliony) 13. pluku zahrnoval okolí Olomouce a Šumperka - viz mapka.

13. pěší pluk byl během 1. sv. války nasazen na mnoho místech (viz přehled níže) na sklonku války pak na frontě italské. K velkým posunům fronty zde nedocházelo (pouze v létě 1916 rakouská ofenziva na Planině sedmi obcí změnila významněji průběh linie), šlo převážně o vysokohorské boje o jednotlivé kopce. Od podzimu 1917 až do konce války se bojovalo rovněž na řece Piavě. Fronta na Piavě byla po většinu této doby statická - pouze v červnu 1918 se zde rakousko-uherská armáda pokusila o poslední ofenzivu války, kdy se jí podařilo řeku na několika místech překročit, ale nakonec byla zatlačena zpět. Na konci války rakousko-uherské jednotky ustoupiliy z Piavy, fronta se rozpadla, velké množství rakouských vojáků bylo zajato a bylo uzavřeno příměří.

Bitva na Piavě byla jedna z posledních v 1. sv. válce a pro nás je zajímavé, že v této bitvě padl i František Kutý IX-29, konkrétně u obce Rasai nedaleko městěčka Feltre v severní Itálii - viz mapka fronty.

Přehled míst, kde bojovali příslušníci 13. pěšího pluku je zde (obdobný seznam je uveden i na pohlednici z roku 1917, které vojáci posílali svým rodinám).